Kampaň Andreje Babiše spolu s šířením očividných lží vyprovokovala české voliče k historicky nejvyšší účasti v prezidentských volbách. Petr Pavel, který za celou kampaň neztratil svůj příslovečný klid a vyrovnanost, zvítězil „o parník“, když dostal bezmála jeden milion hlasů navíc než bezskrupulózní šéf hnutí ANO. Dostal tak v přímé volbě obrovský mandát, který bude samozřejmě spojen s velkou odpovědností. Dokonce daleko větší, než jsou prezidentské pravomoci.
I v těchto volbách bylo Česko hluboce názorově rozděleno, o čemž svědčí fakt, že 2,4 milionu svéprávných a naprosto nepřijatelně vysmívaných či haněných českých voličů si přálo v nejvyšší ústavní funkci Andreje Babiše. I když své voliče měl šéf ANO napříč republikou, některé regiony jsou stabilně opoziční současnému i minulému establishmentu. Stačí se podívat na českou mapu Babišových voličů: dominantní jsou bývalé Sudety od Tachovska po Ústí nad Labem a pak také část severní Moravy.
Proč 2,4 milionu Čechů Babiše volilo? Ano, mají strach, ale daleko více než z války ze své ekonomické situace, kdy v důsledku energetické a ekonomické krize už nezvládají své běžné výdaje. Šéf České spořitelny Tomáš Salomon v interview o víkendu potvrdil zprávy analytiků, že už celá polovina českých domácností nemá ani jednu měsíční rezervu ve financích a „jede na hraně“. Podle analýz společnosti Kantar každý čtvrtý Čech (celkem tedy 2,5 milionu) potřebuje pravidelně dávku proti chudobě. Když si Salomonovo sdělení převedeme do výsledků voleb a násobíme počty Babišových voličů dvěma (s dětmi v domácnosti), pak tu hned máme s pěti miliony obyvatel Česka perspektivu chudoby a těžké nejistoty.
Jak známo, někdejší pohraniční Sudety dodnes trpí tím, že jejich původní německé obyvatelstvo bylo rozhodnutím vítězných velmocí v roce 1945 odsunuto. A tyto regiony se stále nezbavily frustrace vykořeněných a nově dobře nezakotvených generací. Například Karlovarský kraj má nejnižší průměrné platy v republice. Po 40letém snažení komunistického režimu do západního a severozápadního pohraničí přinést zaměstnanost je současný neuspokojivý stav tohoto regionu, kdy „neviditelná ruka trhu“ zavřela řadu fabrik, doslova děsivou vizitkou selhání všech demokratických vlád a prezidentů České republiky v minulých 33 letech.
Přitom těmto oblastem by se vedlo ekonomicky ještě daleko hůře, kdyby v česko-německém pohraničí nelepšila situaci práce tisíců českých „pendlerů“, kteří vytvářejí svou prací přidanou hodnotu pro Německo. Domů si nesou mzdu v eurech, která i ve své minimální podobě činí bezmála v přepočtu 50.000 Kč brutto měsíčně spolu s německými vyspělými sociálními výhodami včetně velkých rodinných přídavků na děti.
Do probabišovských regionů zapadá kdysi komunisty preferované „ocelové srdce republiky“ a tvrdé a nebezpečné práce horníků na Ostravsku. Těžký průmysl a uhelné doly se staly ekologickou ideologií odmítanou a dokonce pranýřovanou oblastí ekonomiky s příslušnou frustrací celého regionu. Činnost vládního zmocněnce pro Ústecký a Moravskoslezský kraj toho očividně přinesla málo.
Voličské hlasy 2,4 milionu Čechů jsou tak současně voláním o pomoc. A to o pomoc v regionech, kde chybí dodnes zaměstnanost v dobře placených pozicích s přidanou hodnotou, infrastruktura kvalitní lékařské péče, dobré školy a pestré kulturní vyžití. Naše malá země, kterou v autě napříč překonáme za pár hodin, si nemůže dovolit zanedbávat jakýkoli z regionů, což už se přiznává jejich označením za „periferní“. A to také v historickém kontextu, kdy skutečná svrchovanost státu nad svým územím se naplňuje co nejkošatějším životem obyvatel, nejen přítomností orgánů státní moci.
Současná politická reprezentace České republiky v čele s prezidentem musí z těchto voleb vyvodit co nejrychlejší závěry a začít se intenzivně věnovat rozvoji popsaných zaostalých regionů. Napříště při očekávání další energetické a hospodářské krize by se totiž dnes neúspěšné demokraticky ve volbách vyjádřené volání Čechů o pomoc mohlo většinově proměnit v nějakou formu vzpoury či ve zvolení politické garnitury, která se svým populismem už nebude chtít nechat demokracií brzdit. Přitom volič takovou volbou neselhává. V historii to bylo, je a bude vždy jen selháním dosud vládnoucích elit, které zapomněly na to, proč byly zvoleny: pro co nejlepší zajišťování legitimních potřeb, vzdělanosti, zdraví a dalších práv a prosperity svého národa a občanů.
