Podle Štěpána Křečka, ekonoma a poradce premiéra Petra Fialy, nás na sklonku léta čeká inflace přesahující 18 %, která nebude lepší ani napřesrok. Z příčin se hodně svádí na „dovoz inflace“, na válku na Ukrajině, pandemii covidu, z vnitřních příčin pak na populismus předchozích vlád ANO a socialistů spojeným s mrháním veřejnými „anticovidovými“ penězi a uplácením voličů zejména prudkým růstem platů ve státní sféře. Ale za vším je v nejvyšší míře ideologie EU jménem Green Deal a s ní spojená naprostá exploze cen energie, k níž došlo na sklonku léta 2021, tedy daleko před ruskou agresí proti Ukrajině.
Jak autor tohoto článku opakovaně upozorňuje svých blozích na idnes (mj. zde), základním hybatelem inflace je nezkrocená cena elektřiny vinou eurounijní ideologické posedlosti bojem s CO₂. Je českým osudem, že jsme bezprostředními sousedy Německa, které je pro celý svět nyní svou zelenou tranzicí jménem Energiewende příkladem naprostého extrému v sázce na tzv. obnovitelné zdroje (OZE). Těch už mají nainstalovanou kapacitu 140 GW, jež ale – když nefouká a nesvítí – musí zálohovat stabilní uhelné a zejména plynové elektrárny. Přitom bezemisní jaderné elektrárny v Německu zavírají.
Své větrníky a soláry Němci finančně podporují už 22 let a dotují i nadále, stejně musí dotovat i stabilní uhelné a plynové elektrárny tzv. kapacitními platbami (finančně se dorovnává produkce násilně přerušovaná ve prospěch OZE). Němci chtěli spalování ruského zemního plynu považovat za vhodnou náhradu uhlí při výrobě elektřiny a také díky vychytralé strategii Ruska se stali na této komoditě závislí. Putinovo Rusko si loni od léta svou taktikou krácení spotových dodávek s prudkým růstem cen plynu (pětinásobek) připravilo na svůj cíl paralyzovat energeticky EU. Extrémní ceny plynu jsou druhotně vyvolány právě „pseudozelenou“ politikou Německa vyrábět z něho elektřinu.
Tato německá nesmírně drahá, neustále dotovaná duální/paralelní energetika je klíčovým viníkem exploze cen, jak ji i pro Českou republiku formuje energetická burza v Lipsku. Pro letošní rok jsou nasmlouvané ceny na úrovni 220 eur/MWh (tj. 5,5 Kč za 1 kWh pouze silové elektřiny), loni na jaře to bylo 50 eur. Za tuto dramaticky navýšenou cenu také prodává elektřinu českým firmám a domácnostem zcela dominantní tuzemský energetický gigant ČEZ, v němž bezmála 70 % akcií drží český stát. A protože se cena elektřiny propisuje do všech cen výrobků a služeb, zrodila se tvrdá inflace. Přestože ropy je dostatek, tak také kvůli nejistotě na burzách se tyto emoce přelily do prudkého růstu cen benzínu a nafty, kdy si rafinérii pořádně namastily kapsy 500% růstem rafinačních marží. Následně eskalovaly ceny v potravinových řetězcích, u nás rovněž v rukou zahraničních velkofirem. Přestože má ČR obilí o 60-80 % více než sama potřebuje, vinou nedostatku ukrajinské pšenice pro trhy v severní Africe a na Blízkém východě nesmyslně explodovaly také ceny české mouky a pečiva, samozřejmě ale ovlivněné cenami energie. Proč vláda nekoupila včas obilí do státních rezerv ČR?
Středopravicová vláda Petra Fialy si zakládá na svém étosu odpovědného správce financí, odpůrce populismu a zastánce svobodného trhu. Autor článku je s tím ve shodě. Co je ovšem na ideologicky, dotačně a regulačně zcela zmrzačeném evropském trhu s energií (ale i v zemědělství) skutečně svobodně tržního? Evropská unie potřebuje zcela zásadní revizi své politiky, která jednotlivé státy a jejich politiky vlastně korumpuje tokem stovek miliard eur dotací, z nichž poprvé za historii Unie byly vytvořeny dokonce společné úvěry na dluh budoucích generací 450 milionů občanů EU. Ty ve značné míře směřují do dotační podpory OZE, která se stala prapůvodcem energetické závislosti na Putinově Rusku. Ještě více OZE má být snad řešením tohoto problému? Proč si česká vláda nechává pasivně naprosto deformovat svůj energetický mix dotacemi výhradně určenými pro OZE, když dle zásad EU mají všechny členské sáty právo na svůj vlastní mix energií nejlépe odpovídající specifické národní cestě ke snížení uhlíkové zátěže? V ČR je a bude to jedině energie z jádra. Než novou jadernou flotilu nejméně šesti nových reaktorů postavíme, nemáme - zejména od října do března - jinou šanci než vyrábět stabilně elektřinu i teplo z uhlí. Výsledky sázky na OZE vidíme už teď ve fakturách za energie a na inflaci.
Vláda ČR v závislosti na své antipopulistické ideologii tak dosud omezovala možnou pomoc českým domácnostem a firmám, kdy prudké zchudnutí hlavně vinou drahé energie už hrozí nejen sociálně slabým (cca 10 % populace), ale 50 % českých občanů a třetině firem s rizikem propouštění. Např. na dávku proti energetické chudobě má prostřednictvím příspěvku na bydlení podle odhadů nárok 20 % občanů, kvůli složitosti dokladů s 14 různými potvrzeními si o ni řeklo jen kolem 4 % lidí.
Pod palbou kritiky a demagogickou, ale účinnou kampaní opozičního hnutí ANO (billboardy „Za Babiše bylo líp“) nyní těžce a pomalu vládní koalice přichází na veřejnost s obecně formulovanými možnostmi. Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela mluví o státním obchodníkovi s energií, na veřejnost nyní prosákly zprávy citující ministra financí Zbyňka Stanjuru o opětovném postátnění společnosti ČEZ nebo o jejím rozdělení tak, aby český stát nějak zabránil tomu, aby se levná česká elektřina prodávala v tuzemsku za cenu německou.
To, že by vláda měla konečně začít rozhodně vládnout v energetice a v celém národním hospodářství (nejenom správně tvrdě vystupovat proti ruské agresi na Ukrajině), je nanejvýš žádoucí. 18% letní inflace není chiméra: z letošní české sklizně potravin ovlivněné 300% růstem cen průmyslových hnojiv (klíčová výroba je ze zemního plynu), růstem pohonných hmot a dalších vstupů, se bude rekrutovat ještě vyšší růst ceny všech potravin na tuzemském trhu. K vyšším cenám si nakonec přisadí i ti, kdo by přímo nemuseli, a inflace se roztočí do nové spirály.
V energetice je naprosto zásadní skutečnost, že Německo chce instalovat v příštích 7 letech do roku 2030 celkem 2 až 3krát více solárních elektráren a větrníků, než postavilo za minulých 22 let (dosud Energiewende stála 2 biliony eur). To, že s touhle posedlostí (kdy do Německa musí být pro další kapacitu 140 GW např. dovezeno přes 300 milionů velkých solárních panelů hlavně z Číny a postaveny na souši i v moři desítky tisíc nových obřích větrníků) bude spojen další růst německé ceny elektřiny, v podstatě už nyní nejvyšší na světě, je jasné. České vládě by už mělo být také jasné, že německá cena elektřiny a potažmo celé energie českou ekonomiku spolehlivě zahubí.
K tomu se přidává i „zelená“ strategie společnosti ČEZ, jejíž podstata spočívá v plánovitém zavírání stabilních uhelných elektráren a instalaci dotovaných solárních zdrojů (6 GW do roku 2030). Většinově státem vlastněný ČEZ prý jako „čistě obchodní firma s nutností maximalizovat zisk pro své akcionáře“ odmítá jakkoli realizovat potřebnou státní strategii energetické soběstačnosti, bezpečnosti a cenové dostupnosti. ČEZ s odpovědností za 80 % tuzemského výkonu energetiky chce vlastně jít německou cestou, i když v zakázce a garancemi od vlády je ochoten stavět i nové jaderné bloky. Jak 17. května upozornil na své tiskové konferenci think tank Realistická energetika a ekologie (tisková zpráva, prezentace), strategie ČEZ může už v roce 2025 vyvolat takový nedostatek elektřiny, že 10 % musíme dovézt ze zahraničí (dosud kolem 10 TWh naopak ročně vyvážíme). V roce 2030 by tak už v pracovní den chyběla kapacita 3400 MW, kdy by se česká elektroenergetika prakticky rozpadla.
Tomuto tématu se věnovala nedávno konference o energetické bezpečnosti, kterou uspořádaly Hospodářský výbor Sněmovny spolu s Bezpečnostním výborem. Zdá se, že někteří politici si už uvědomují zásadní spojitost mezi celkovou a energetickou bezpečností České republiky. Velmi profesionálně řízená a energetické bezpečnosti českého státu podřízená akciová společnost ČEPS na konferenci v parlamentu upozornila, že si po roce 2025 bude muset objednat podobně jako v Německu mimo trh působící stabilní energetické zdroje, jež by případně kompenzovaly nestabilní přerušovanou činnost OZE (prezentace předsedy ČEPS Martina Durčáka ve zprávě na webu Sněmovny zde). Samozřejmě by to znamenalo další náklady, jež musí nést spotřebitelé. Velmi zajímavá je v prezentaci ČEPS zveřejněná mapa, kdy v roce 2030 v podstatě všechny středoevropské země (na obrázku růžové barvy) budou závislé na dovoze elektřiny. Odkud a za kolik? Přitom i v ČR má za 7 příštích let vzrůst čistá spotřeba elektřiny proti dnešním 65 TWh až na 85 TWh, mj. na pohon tepelných čerpadel místo topení plynem a na nabíjení plánovaných statisíců elektromobilů.
Je tedy doslova za 5 minut 12, aby vláda České republiky pochopila, že elektřina je krví české ekonomiky, nikoli luxusní, drahá a zanedlouho nedostatková komodita (mimochodem se přesně tak vinou elektromobility mění dostupnost automobilů). K tomu musí šlápnout do úsměvu monopolním praktikám společností, které často využívají ruské války na Ukrajině jako záminky ke zdražování svých produktů a služeb a k maximalizaci zisků. Je sice možné tyto zisky ČEZ a dalších firem tvrdě zdanit, ale předchozí sociálně-ekonomické a politické škody jsou z výběru takových daní nezaplatitelné. Nemluvě o tom, že populisté a levičáci a také příznivci vystoupení ČR z EU v žoldu Moskvy čekají na chyby Fialovy vlády jako sup na kořist.
Vláda Petra Fialy si musí doma i v Bruselu v obhajobě legitimních zájmů českých občanů a podniků konečně sundat své jemné glazované rukavičky a zamračit dosavadní tvář konsensuálního intelektuála. Stejně jako dodané české zbraně pomáhají odvracet ruskou agresi na Ukrajině musí vláda začít pálit z těžkých zbraní na záchranu národního hospodářství. Ve skutečnosti jsme i doma ve válce, ale ekonomické, což bylo doprovodným cílem Putinova režimu pro celou EU. Prohrát nemůžeme a nesmíme.
