Jak už jsem psal ve svém předchozím blogu https://smutny.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=779611, v nové německé vládní koalici získala Strana zelených i s ohledem na slabší výsledek voleb velmi silnou pozici. Oba spolupředsedové - u Zelených musí být ve vedení strany zastoupena obě pohlaví (zatím jen dvě) – se stali elitními členy berlínského kabinetu sociálnědemokratického kancléře Olafa Scholze, v němž je vedle Zelených ještě liberální FDP. 50letý Robert Habeck se 8. prosince ujal funkce vicekancléře a také ministra hospodářství a ochrany klimatu, 41letá Annalena Baerbocková se stala ministryní zahraničí.
Německá konzervativní média se přitom poněkud podrobněji podívala na to, co přinesla tato zásadní mocenská změna v Berlíně v personálním průvanu na ministerstvech a úřadech, které po letech „hladovění“ v opozici právě Zelení obsadili a jakou k tomu mají kompetence.
Samotný spolupředseda Zelených, vicekancléř Robert Habeck vystudoval filologii a filozofii a doktorát z filozofie získal v roce 2000 za práci o „literární estetičnosti“. Členem zelených se stal v roce 2002. Je ženatý a má čtyři syny, kteří se hlásí k dánské menšině v Německu. Habeck ve znalostech cizích jazyků uvádí „plynulou dánštinu“.
Nová ministryně zahraničí SRN Baerbocková dle oficiálního C/V vystudovala politologii a veřejné právo. Ovšem německá média si všimla, že Baerbocková získala magisterský titul na soukromé univerzitě za pouhý jeden rok. V samotném Německu nedosáhla na titul. Navzdory finančním prostředkům od Böllovy nadace nedokončila doktorát. V její volební kandidatuře na kancléřku za Zelené ji podle německých médií vedle kritiky nesrovnalostí v životopise a nepřiznání vedlejších příjmů zásadně poškodilo zjištění, že byla obviněna z masového plagiátorství a porušení autorských práv v knize, kterou v červnu 2021 vydala pod názvem: „Nyní. Jak naši zemi obnovíme“ (Jetzt. Wie wir unser Land erneuern). Do strany Zelených vstoupila v roce 2005. Je vdaná a má dvě dcery.
Velmi barvitý obraz dodávají kariéry a vzdělání u dalších politiků Zelených, kteří teď získali vysoké posty v závěsu za svými bossy. Naprostou zelenou „personální oázou“ se stalo Habeckovo ministerstvo hospodářství a ochrany klimatu. Patrick Graichen, bývalý šéf think-tanku Agora Energiewende, což je jeden z klíčových spolku prosazující ostrou německou verzi politiky zelené změny v zájmu ochrany klimatu, získal na tomto ministerstvu post státního tajemníka. To je podle německých médií stupeň státního zaměstnance s označením B11 a přísluší mu měsíční plat 15.000 eur (375.000 Kč) měsíčně. Stejnou funkci dostal i Michael Kellner, politický ředitel Strany zelených. Robert Habeck mu zřejmě odpustil jeho nešťastný podíl na „tvorbě“ životopisu a plagiátorské knihy Annaleny Baerbockové. Kellnerova manželka je shodou okolností sestrou Patricka Graichena a pracuje v Ekologickém institutu ve Freiburgu, což je jedna z klíčových soukromých německých institucí zabývajícím se změnami klimatu (www.oeko.de). Nevládní organizace a poradenské firmy tak budou k politikům Zelených opravdu blízko. Také německý list Tageszeitung si všiml (taz), že může docházet k zásadnímu konfliktu zájmů.
Dalším státním tajemníkem byl jmenován antiglobalizační odpůrce a prominentní člen Zelených Sven Giegold. Skupinu elitních zelených politiků doplňuje jako další nový státní tajemník Oliver Krischer, který nedokončil studium biologie, ale přesto se bez vzdělání dokázal stát vědeckým asistentem pro poslance Zelených v Severním Porýní-Vestfálsku. Nyní tedy povýšil a na práci bude dost podřízených. Dobře tak zhodnotil své sebeobětování v populárním pořadu německé televize, kde beznadějně a trapně obhajoval průšvihy své šéfky Baerbockové.
Portál Kalte Sonne https://kaltesonne.de/, který pranýřuje iracionalitu německé zelené politiky, poukázal na další politiky Zelených, jejichž kariéra nyní díky vládní účasti dosahuje vrcholu. Katrin Göring-Eckardtová svá studia teologie přerušila po čtyřech letech v dostatečném předstihu před pádem Berlínské zdi a pracovala jako pomocná síla v kuchyni. Po sjednocení Německa se vydala na politickou dráhu a nyní je předsedkyní poslanecké skupiny Zelených v Bundestagu, německém parlamentu. Claudia Rothová hodila ručník do ringu po již po prvním roce studia divadelní vědy. U Zeleným to v minulosti dotáhla na spolupředsedkyni strany a místopředsedkyni Bundestagu. Nyní, před odchodem do důchodu, se stala státní tajemníci (ministryní bez portfeje) s odpovědností za kulturu a média.
Německá strana Zelených se chlubí, že je sociálně skvěle prostupná strana. Ano, jak vidno na výtečnou kariéru v ní nepotřebujete mít akademické tituly, natož skutečně vystudované prestižní univerzity, ušetříte si šílený stres s náročným studiem a zkouškami. Musíte být ovšem v té správné partaji a být horlivým a oddaným stoupencem té nejsprávnější ideologie, kterou nyní boj za záchranu planety před oteplováním kvůli CO₂ představuje. A pak budou moci rozhodovat o miliardách dotačních eur o osudu desítek milionů lidí či celé EU, aniž by se trápili fyzikou či matematikou a všemi těmi zbytečnými přírodními zákony. To mají být zřejmě povzbuzující signály pro mladé stoupence Zelených v Německu. Aby mladí Němci věděli, že to s nimi Zelení myslí vážně, tak si programu nové vládní koalice v Berlíně prosadili programový návrh na změnu volebního práva tak, aby mohli volit už 16letí.
Každou ideologii v minulosti nejlépe šířili její vášniví zastánci, kteří zbytečně nebrzdilo vysoké vzdělání a odpovědnost vůči předkládaným vizím konfrontovaným neustále s fakty a čísly. Známe to v Evropě příliš dobře z obou totalitních režimů, nacismu i komunismu. V médiích se často píše, že většina fanatických stoupenců islámského fundamentalistického hnutí Tálibán, který po odchodu USA a dalších spojenců z NATO včetně Česka znovu obsadil Afghánistán, neumí číst a psát. Tálibán v překladu znamená „studenti“. Ideologie přece pracují s vírou, ne se znalostmi.
