Ministři Fialovy vlády se bojí občanům říkat pravdu i o drahé elektřině

S pohledem na zadlužení ČR musely dosud dotované položky cen elektřiny přejít na občany a podniky. Nedůstojným lavírováním kolem faktu, že nakonec vše zaplatí spotřebitelé, vláda doložila, že nechce občanům říkat pravdu. 

V českých médiích se celé léto šíří zprávy, jak energie zlevňuje. Částečně je to pravda vázaná na letní počasí se stále větší produkcí obnovitelných zdrojů, dodávky plynu v podobě LNG jsou také pravidelné a cenově únosné. Vše ovšem vždycky prověří až chladná polovina roku. Zatímco slunce a vítr své účty za energii skutečně neposílají, vše kolem těchto občasných zdrojů energie (OZE) je ale ztraceně drahé. Dotuje se výstavba OZE, dominantně solárů, na ty velké instalované před Silvestrem 2010 se solárním baronům platí i garantované výkupní ceny s inflační doložkou. Do roku 2030 dostanou bratru 800 miliard korun.

Současná vládní pětikoalice prosadila další obrovskou dotační podporu OZE, především solárů a nesmyslných bateriových úložišť, kdy v podobě zákonných norem Lex OZE 1 a 2 opěvované a nakonec velmi drahé komunitní energetiky potečou stamiliardy korun nejbohatším skupinám lidí schopných kofinancovat dotační programy. Dotace solárníkům platí všichni občané ČR, a pohříchu i ti nejchudší, také formou zvláštní daně v podobě emisních povolenek, a ty zatím v ceně elektřiny činí „jen“ kolem 0,70 Kč za každou kWh, protože v Česku z 43 % ročně dominuje výroba elektřiny z uhlí. Od ledna 2025 se ovšem po cíleném snížení objemu obchodovaných povolenek Evropskou komisí zřejmě prudce zvýší jejich cena.

V pondělí 25. září Ministerstvo průmyslu a obchodu přiznalo, že selhaly tanečky šéf resortu Jozefa Síkely (nestraník za STAN) kolem toho, že by obnovu platby za podporu OZE (POZE), tedy hlavně za solární tunel z let 2010-2030 měl jako od začátku energetické krize do konce 2023, měl zase převzít stát. Autor tohoto komentáře už o tom psal v polovině května, že vláda tají nutné zdražení elektřiny. Nepochybně s pohledem na svou zlomenou ruku, když narazil na dno prázdné státní pokladny, ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) musel odmítnout, že by mj. o 36 miliard Kč za podporu OZE měl navýšit pánovaný i tak šílený deficit na příští rok ve výši 252 miliard.

Ovšem i premiér a šéf ODS Petr Fiala se bojí občanům říci pravdu, když podle ČTK 25. září tvrdil: "Poplatek za obnovitelné zdroje je odpuštěn do konce letošního roku. Žádné další rozhodnutí v této věci nepadlo,“ tvrdil Fiala.  Pak ale plně v souladu svého stylu hladké a diplomatické komunikace dodal: "My se musíme pomalu vracet k normálnímu stavu, jaký tu byl, zvlášť když vidíme, že ceny energie jsou nabízeny pod vládním stropem, klesají. My chceme, aby tento trend pokračoval, ale současně musíme myslet také na to, že ne všechno lze hradit ze státního rozpočtu, který má své výrazné limity." Rozhodnutí Fialovy vlády ve středu 27. září je tak v podstatě předem jasné.

Na co se tedy domácnosti a podniky musí připravit? Letos vláda zvýšila deficit tím, že ze „svého“ zaplatila 80 miliard na POZE, za posílení sítí a energetické ztráty. Zase se do účtů za regulované složky energie tedy vrátí položka POZE, tedy poplatek 0,60 Kč/kWh včetně DPH. Pro běžnou rodinu s neprodávanějším tarifem D02d a spotřebou kolem 3000 kWh ročně to znamená každý měsíc 150 Kč navíc. Skončí také dosavadní slevy pro tuzemský průmysl. Ovšem tomu zdaleka není konec, protože dramaticky rostou náklady na rozšíření a správu elektrických sítí, což je důsledek doslova živelného rozvoje dotovaných solárních elektráren. Žádostí letos přibylo na 100 000 s tím, že bezmála polovina byla v prvních půlroce realizována a přibyla kapacita zhruba 500 MW těchto nestabilních, přerušovaných zdrojů elektřiny. V řadě oblastí Česka už nové soláry nikdo nepřipojí, pokud nebude zásadně zvýšena kapacita sítě a všech jejích technologií včetně drahých datacenter. 

Na energetické konferenci EGÚ Brno v minulém týdnu tuzemská dominantní firma ČEZ Distribuce oznámila, že musí do sítí investovat kvůli OZE dodatečných 115 miliard korun. Jen pět procent z toho pokryjí nějaké unijní dotace. Je to v souladu s varovnou analýzou státní firmy ČEPS MAF CZ 2022 z března t.r., podle níž dekarbonizační scénář se sázkou na OZE si vyžádá celkem 400 miliard Kč investic, z toho 319 miliard Kč distributoři a 80 miliard sám ČEPS. Všechny tyto investice musí logicky nakonec zaplatit spotřebitel a je otázkou, jak počátkem října upraví složku regulovaných cen Energetický regulační úřad (ERÚ). Do poslední chvíle nepochybně bude „nezávislý“ ERÚ v gesci vlády hledat cenové řešení, jež by najednou nenaštvalo miliony voličů. Jestliže dnes cenu elektřiny v její silové složce tarifu D02d nabízí dominantní ČEZ za 4,77 Kč včetně DPH, lze se oprávněně domnívat, že přes vládní snahu nějak verbálně omezit fakt tohoto tvrdého dopadu zelené tranzice na občany a firmy bude celková cena v dohledné době a v následujících letech určitě více než násobkem ceny silové elektřiny.

Situace s rostoucí cenou zejména elektřiny a jejím deficitem se na základě zcela podvoleného kurzu české vlády pro zelenou ideologii Green Deal a její realizace v legislativním balíčku Fit for 55 bude ještě podstatněji zhoršovat. Zatímco vláda Petra Fialy dokonce za mírné kritiky zelených lobbistů vyhlašuje, že Česko bude mít v roce 2030 už 30% podíl OZE na hrubé spotřebě elektřiny, Síkelovo ministerstvo průmyslu dalo jasný vzkaz tuzemským průmyslníkům, že už za pár let nebudeme mít v zimním období dost elektřiny a že bude nepřijatelně drahá.
Ministerstvo průmyslu a obchodu v minulých dnech dokončilo dlouho očekávaný návrh Národního klimaticko-energetického plánu (NKEP) a předalo jej do mezirezortního připomínkového řízení. Návrh počítá s rychlým odklonem od fosilních paliv a masivním růstem fotovoltaiky. Návrh dle zprávy Ekonomického deníku konstatuje ( i když poněkud méně drastickými slovy než tento komentář), že cena emisní povolenky vystupňovaná až na 400 eur za tunu CO2 doslova zabije emisní uhelné, ale zřejmě i plynové zdroje. Do roku 2030 NKEP počítá s instalovaným výkonem 10 100 MW fotovoltaických elektráren (FVE) zapojených do sítě a s 1500 MW větrných elektráren. Návrh předpokládá výstavbu jaderných reaktorů o celkovém výkonu až 4000 MW. Jednat se má o tři velké a jeden menší blok se spuštěním v letech 2035 až 2041. Prioritu má výstavba ve stávajících jaderných lokalitách. Ostatní části návrhu jsou spíše podružné a poplatné jen zelené ideologii.

Zásadním problémem chápaní problémů dlouhodobého rozvoje energetiky z pera ministra Síkely a jeho týmu, že tento bývalý bankéř si zřejmě nevšiml, že Česká republika neleží ve Středomoří. Na Krétě jen za rok 300 slunečných dnů, v Česku mají soláry časovou využitelnost 12 % z 8760 hodin roku, větrníky kolem 20 %.

Dle statistiky ERÚ v lednu 2023 dodala současná instalovaná kapacita FVE větší než JE Temelín 0,6 %, větrníky (350 MW) pak jedno procento. Při pětinásobném zvýšení kapacity solárů a 4,5krát zvýšené kapacitě větrníků (viz NKEP) by tyto zdroje teoreticky mohla dodat v typické zimní lednové náročné spotřebě celkem asi 7 % elektřiny. Ovšem z jádra pocházelo letos v lednu 40 % a z uhlí 46 % elektřiny, přitom právě drahé emisní povolenky hrozí zničit ekonomiku uhelných elektráren (a s nimi i tepláren pro 1,6 milionu domácností) možná již na přelomu let 2026/27.  Takže před dostavěním nových jaderných zdrojů (najednou se hovoří jen o 3 velkých a jednom „malém“ reaktoru, proč, kdy problematika chladící vody v JE Dukovany je řešitelná?) reálně až na konci 30. a spíše ve 40. letech je zde obrovská až 15letá mezera v deficitu stabilních dodávek elektřiny v zimním období v objemu kolem 40 %. Přitom plánovaná dekarbonizace ve všech složkách ekonomiky, hlavně ve vytápění a dopravě, se zásadně opírá o rostoucí čistou spotřebu elektřiny z dnešních 60 TWh na 119 TWh ročně. Dle této analýzy ČEPS hrozí také riziko, že při tomto bezuhelném scénáři nebude ani odkud dovozem pokrýt úplný výpadek dodávek elektřiny 1085 hodin ročně!

Síkelovo ministerstvo také připravilo návrh Lex OZE 3, který má v podstatě částečně reagovat na očekávané deficity elektřiny, a proto obsahuje právní úpravu tří hlavních oblastí, kterými jsou ukládání energie v elektrizační soustavě, agregace a flexibilita. Jinými slovy lobbisté za dotovaná bateriová úložiště dostanou po schválení zákona zelenou. Čím se budou v zimě baterie nabíjet, když zde máme i celé týdny inverzi bez slunce a větru? Vědci ze spolku Realistická energetika a ekologie na základě velmi optimistických dat Elona Muska spočítali, že jediná kilowatthodina elektrické energie přijde za relativně krátkou životnost baterie na 2200 korun. Pojem agregace má zlepšit podmínky pro sdružování různých výrobců pro lepší fungování sítě. Nejzajímavější je ovšem pojem flexibilita. S jeho aplikací skončí pohodlné současné využívání elektřiny a nastoupí (samo)regulace s cenovým bičem, kdy podniky budou muset měnit pracovní dobu svých zaměstnanců v podstatě podle toho, zda právě dost svítí slunce nebo fouká. A domácnosti by měly zapomenout, že by mohly prát a žehlit v libovolném čase, otázkou je, kdy a jak budou moci provozovat energeticky náročná tepelná čerpadla, dnes vysoce protěžovaný druh vytápění, a samozřejmě celonoční nabíjení elektromobilů, kdy - jak známo - slunce nesvítí… Lex OZE 3 také chce chránit lépe zákazníka, který může bez problémů odejít od dodavatele, který nemá nasmlouvané dostatečné zdroje energie.      

Nejpodstatnější je ovšem tvrzení návrhu Lex OZE 3, že se Česko bude starat o získání kapacitních mechanismů pro uhlí a plyn. To znamená, že mimo trh by pro zajištění bezpečnosti dodávek byla zajištěna určitá kapacita uhelných a paroplynových elektráren, které by za výrobu omezenou jen na kritická období dostávaly zvláštní dotace. Podle energetických expertů spolku Realistická energetika a ekologie to není možné, protože české uhelné ani paroplynové zdroje jsou nad emisními limity stanovenými pro kapacitní platby. Polsko a Německo si kapacitní zdroje dojednaly ještě před stanovením tvrdých emisních limitů. Úvahy o nových plynových zdrojích jsou jen na papíře a ani ty se do očekávané vysoké ceny emisních povolenek ekonomicky nevejdou.

O úrovni odbornosti a nasazení této vlády a státní správy v klíčovém resortu energetiky svědčí vystoupení Síkelova náměstka za Piráty Petra Třešňáka na již zmíněné energetické konferenci EGÚ Brno v minulém týdnu. Na dotaz, co může říct k tematice kapacitních plateb, P. Třešňák před desítkami lidí v plénu odvětil, že se na to necítí být kompetentní, protože je v roli náměstka MPO teprve rok a půl… Spolu se svým ministrem Síkelou, který si pletl závěrné a závětrné elektrárny a vyjádřil přání se nejraději přesunout do atraktivní pozice komisaře v Evropské komisi v Bruselu, tak ve vedení klíčového ministerstva dokládají, jak jsou členové české vlády kompetentní.

Němci, kterou jsou hlavním iniciátorem eurounijní zelené tranzice, se dnes doslova děsí jejích obřích nákladů a dopadů na obyvatele, současnou velmi zelenou vládu v Berlíně si už nepřeje 80 % obyvatel, kteří mají proti Čechům v průměru třikrát větší příjem. Zelený ministr hospodářství a ochrany klimatu Robert Habeck chce reálnou německou cenu elektřiny kolem 0,40 eura (kolem 9,80 Kč) za jednu kWh snížit německému průmyslu na 6 eurocentů (1,50 Kč), šéf koncernu VW Oliver Blume řekl, že VW může být konkurenceschopný s cenou elektřiny maximálně 7 eurocentů (1,70 Kč/kWh).
Čeští politici bez námitek akceptují pro Česko v podstatě německou cenu energie jako daň za plnění zelené ideologie. Ještě přitom ale vláda Petra Fialy mlží a neříká občanům holou pravdu, jak obrovské a nepřijatelné náklady tato zelené tranzice přinese. A to ani u vědomí faktu, že podle posledního průzkumu agentury IPSOS už polovina všech Čechů neušetří měsíčně ani korunu a roste počet lidi na hranici chudoby. Je to důsledkem obrovské inflace, která podle analytičky Lenky Zlámalové proti roku 2019 dodnes přinesla zdražení a znehodnocení peněz o 37,5 %. Hlavním „tahounem“ a iniciátorem inflace jsou právě ceny energie vyvolané uspíšenou a sociálně-ekonomicky neúnosnou dekarbonizační a zelenou politikou Evropské unie a členských zemí spojenou se zavíráním stabilních zdrojů energie. Česko přitom jeho průmysl (největší podíl na HDP ze zemí EU) živí a má přitom před sebou zničující perspektivu nepřijatelných cen energie a jejího deficitu.  

K řadě vládu tvrdě kritizujících mimoparlamentních politických subjektů se dnes přidal bývalý přední podnikatel Tomáš Březina, který současnou situaci charakterizoval na svém webu těmito slovy: Ano, naším největším problémem je vedení státu. Soubor současných lídrů je zoufalý. Nemají talent, nemají životní a řídící zkušenosti. My nemáme skutečné lídry, nemáme nikoho, za kým chceme jít, koho chceme následovat. Máme pouze neúspěšné hasiče ohňů. Máme vypravěče slibů. Máme vůdce, které marketingoví poradci učí, co dělat, jak se chovat, jak se tvářit, jak mávat rukama… Potřebné skutky však nejsou schopni plnit a konat. Tomáš Březina proto ohlásil brzké založení nové politické strany. Ať to dopadne jakkoli, 75 % obyvatel ČR je zklamáno současnou vládou a požaduje zásadní změnu.