Letošní poslední dovolená většiny Čechů

Zajeďte si letos na poslední pěknou dovolenou, kterou si většina Čechů v příštích letech už nebude moci dovolit. Potřetí za sebou letos dále totiž raketově vzrostly ceny elektřiny a zemního plynu. 

Samozřejmě nové ceníky ČEZ od 1. července neplatí pro celý trh a podstatná řada zákazníků je chráněna fixačními smlouvami. Nicméně menšinu zákazníků to čeká už letos a příští rok dále zdražující ceny energie dostihnou nakonec všechny.

Dle analýzy společnosti Centropol citované portálem Seznam i firmy a domácnosti v roce 2023 zaplatí ve srovnání s rokem 2021 o 300 miliard korun více za elektřinu a 173 miliard za zemní plyn. Pro zjednodušení se dá říci, že účty budou více než trojnásobné proti loňsku. Podle Centropolu to konkrétně znamená, že česká průměrná rodina se spotřebou 2500 kWh ročně (tedy tarif DO2d jen na svícení, lednice, TV, varnou konvici apod.) uhradí o 15.000 až 20.000 korun více. Tam, kde se používá elektrický bojler na teplou vodu a v tarifu D25d s roční spotřebou 5000 kWh, si majitelé připlatí 30.000 Kč. V domě, kde se elektřinou také topí, to bude opravdový ranec 60.000 74.000 korun navíc ročně. Na titulní straně se zdražení obsáhle věnují také dnešní Lidové noviny.

To, že na tyto výdaje nemají české domácnosti dostatečné rezervy a zejména příjmy, je statisticky zdokumentované. Nepochybně to také prostřednictvím uvažovaných odborových stávek vyvolá obrovské sociální a politické pnutí. S respektem ke zchudnutí lidí a prudkému poklesu životní úrovně nevídanému po Listopadu 1989 se ovšem přidává ještě zásadnější problém: energetické ceny zdevastují mj. možnost podniků investovat do své budoucnosti, zacementují nízké platy a mzdy, pokud zbankrotovaní majitelé vůbec nezavřou krám a nepošlou tisíce lidí na úřady práce.  

Za této situace vláda ČR stále myslí na řešení následků v podobě složitě definovatelných skupin příjemců podpory. Současný vývoj ovšem ukazuje, že pomoc by nakonec potřebovaly tři čtvrtiny domácností a většina podniků. Na to ten prosperující zbytek vydělat nedokáže, ani když vláda nyní do státní kasy kasíruje z drahé energie vyšší daně a ani kdyby zisky monopolů tvrdě zdanila.

Loni na podzim v interview pro Seznam podnikatel Pavel Tykač prohlásil, že ve svých uhelných elektrárnách vyrábí elektřinu za 0,15 Kč za 1 kWh. Teď je na stole koncová cena blížící se 12 korunám za kWh, tedy 80násobek ceny výrobní. Většinu elektřiny v ČR vyrábějí z uhlí tepelné elektrárny následované jadernými, jež produkují také levně. Zato za dotacemi podporovanou výkupní cena ze solárních zdrojů inkasují solární baroni za 1 kWh kolem 15-16 korun.

Jestli vláda ČR nepochopí, že musí řešit podstatu problému, tedy drahotu zejména elektrické energie vyráběné za nízké české náklady doma, ale prodávané také doma za ceny německé, pak sama sebe politicky odepisuje a ničí národní hospodářství. Žádné žebračenky navíc vyplacené pozdě a složitě ani jejich příjemce neuspokojí, natož rozhořčenou společnost s těžce narušeným sociálním smírem. Navíc ceny energie kvůli ještě většímu urychlování sázky na tzv. obnovitelné zdroje - na dotované solární a větrné elektrárny a fantasmagorie kolem produkce zeleného vodíku - dále porostou.

Vláda se také musí ve vedení EU tvrdě vymezit proti zničující ideologii Green Deal a koncentrovat všechny prostředky na budování české jaderné energetiky. Budeme na to potřebovat 30 let a do té doby nemáme k elektřině a k teplu z uhlí žádnou relevantní variantu, protože žádná sebevětší kapacita dotovaných solárů ani jiných OZE nás v zimě neohřeje a kola strojů stabilně neroztočí nikdy. Navíc potřebujeme domácí elektřinou masivně nahrazovat ruský plyn. Argumentace, že je to vše výsledek procesů na svobodném trhu, je zcela lichá. Znetvořený a regulacemi zdeformovaný trh v energetice už v EU neexistuje, zato se probudila opět nezřízená touha řady dalších subjektů se na situaci napakovat. A ruská válka na Ukrajině je pro síťové a přirozené monopoly skvělou zástěrkou a výmluvou.

Těch bezmála 500 miliard korun, jež zmizí příští rok a pak každý další z kapes českých domácností a firem za drahou energii, logicky podváže celou českou ekonomiku, která bude muset zapomenout na růst. Spotřeba domácností, jež tvoří polovinu růstu HDP, se omezí na zcela nezbytné věci, kdežto statky zbytné jako kultura, sport, turistika, hoteliérství a restaurační byznys, maloobchod atd., dostanou tvrdší ránu než při pandemii. Až na to, že jim nyní asi už nikdo z bryndy jako za snad jen dočasného covidu nepomůže. Jak za této hospodářské situace, kterou ještě může zásadně zhoršit masové propouštění, bude mít český stát schopnost udržet systém penzí, dobré zdravotní péče, bezpečnosti státu a rozvoje zanedbané infrastruktury, to je teoretická rovnice, k jejímuž praktickému řešení by se odpovědná vláda raději ani dostat neměla. Protože žádné uspokojivé řešení takto zničené energetiky, ekonomiky a celé společnosti neexistuje. Ledaže by se zase k moci dostal někdo podobný vůdci s knírkem původem z Rakouska.